Veverička

Veverička vrtká, pozdravila krtka.
Dobre ráno dobrý deň, mala som dnes krásny sen.
Že som včera v podkroví, vyfajčila bobrovi…

Werich

Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé…

Edison

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo – na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

Murphy

Tiskárna bude tak dlouho bezchybně tisknout etikety, dokud budeš u toho.
V okamžiku, kdy opustíš místnost, zůstanou etikety přilepené na zavaděči papíru.

foto

– Užž si dostal foto od tej kamošky z internetu?
– Áno, ale bola taká škaredá, žže sa mi spustil antivírus.

Vogonská poézia

Ukážka Vogonskej poézie

Ó fretná chrochtobuznosti,
Tvé mikturace jsou mi
co zprudlé žvastopunktsery na plzné včele.
Škvrrrk, já zapřísahám Tě,
svými frůnícími kvrdlovrzy.
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo Tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrákem,
tak bacha na věc!

AUTOR: Prostetnik Vogon Jelc

v

Leti vcielka leti, jebla medzi kvety,
Zlomila si kridelka, tak si tisko zastenka.
Som ja pica zjebana, teraz skapem do rana.
Ak ma najde trud, budem fajcit ud.

Červená karkulka

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu – no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
“Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.”

Karkulka:
“Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!”

Matka:
“Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
a bába vyskočí zas jako srnka!”

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
“Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!”

Vlk:
“Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Mᚠpěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
“Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazývᚠspanilou dívenkou,
sežral jsi babičku …..s infekční žloutenkou!!!”

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Školský

– Peťko, prečo máš v diktáte také isté chyby ako tvoja susedka v lavici?
– Asi preto, žže máme rovnakú učiteľku, pani učiteľka!

Ranená breza 2000

RANENÁ BREZA.
Coververzia 3. tisícrocia.

Mesiacik velký,zlatistý,

bozkáva brezu na listy:

Brezicka, breza riekni mi,

preco tak chlasces noci, dni?

Pozrela breza do neba,

poldecák vliala do seba,

pritískla vodku ku perám:

mesiacik, ty kokso – umieram.

Cóó?! Skríkol Mesiac na skaly.

Nuz:hovno! – Skaly trikrat zvolali.

Nic sa tej tave nedarí,

a skaredá je jak noc v chotári.

Zastenal pnisko opilý:

nemám co húlit debili.

Sekeru mám zatatú do dreva,

lieh sa mi zo zíl vylieva.

Mesiacik zasiel, nastal den,

grcali listy grcal pen.

Ked svitla teplá nedela,

ozratá breza umrela.

Pritel na navsteve

Novomanzele pozvali na navstevu do sveho maleho bytu davneho dobreho pritele. Kdyz uz toho dost vypili, rozhodli se, ze ho nechaji prespat v jejich manzelske posteli mezi nimi. Rano manzelka vstala prvni a jako spravna hospodyne sla udelat snidani. Muzi zustali sami a pritel rika manzelovi:
“Poslouchej, to jsem nevedel, ze ta tvoje manzelka je takova vasniva!”
Manzel: “Proc?”
Pritel: “Ona mi ho celou noc drzela!”
Manzel: “To jsem byl ja! Jistota je jistota!”

Nekdo zvoní

Nekdo zvoní, nadavam, nemam ruce volne, 
prave tchyni vyndavam z kyseliny solne. 
Par gumovych rukavic, marne smatram po dne, 
nezbylo z ni vubec nic, ac ji bylo hodne.

1 10 11 12 13 14 15 16 17